Také s vámi cloumá, když sledujete malé děti s mobilním telefonem, jak prochází po chodníku, civí na jeho displej a vůbec nevnímají, co se odehrává kolem nich? Když jsme byli my malými dětmi, žádné mobily neexistovaly a byli jsme obklopeni docela odlišnou zábavou. Vnímali jsme ptactvo v korunách stromů, poletující motýly, kvetoucí rostliny v parcích a na lukách a dokázali jsme si o tom také s někým povídat.
A pokud dětem nabídnete pohled na skutečného motýla, mávnou nad tím rukou, protože dobře ví, že si mohou „vygooglit“ motýlů, kolik budou chtít. A co na tom, že jsou to motýli jen na obrázku, to je přece jedno, ne?
Tímto jsme vám chtěli naznačit, že mnohým dětem dnes schází skutečný kontakt s reálným světem, a to zejména formou doteků. Dotýkat se čehokoli hmotného, je něco úplně jiného, než o tom jen snít a civět na plochý monitor. Umožněme proto našim ratolestem prožít něco podobného, co jsme prožili my, odeberte jim jejich virtuální hračku a nahraďte ji těmi skutečnými, hmatatelnými. Například pískovištěm pro děti.
Na písku mohou děti trávit dlouhé hodiny, zároveň tím pochytají dostatek vitamínu D a budou v kontaktu s materiálem velmi příjemným na dotek a nealergickým. Písek nikomu neublíží, ani kdyby jej děti měly olizovat, a malé množství nečistot jim spíše podpoří imunitní systém, než aby jim to ublížilo. Přílišná skleníková hygiena také nevěstí nic dobrého.
Děti si mohou na písku stavět různé prostorové objekty, čímž se zároveň zlepší jejich prostorové vnímání a orientace, posílí se tím jemná motorika a praktické dovednosti v rámci manuální zručnosti. Bude se jim to náramně hodit v dospělosti, až budou jednou zakládat rodinu a ještě vám možná poděkují, že jste jim včas sebrali telefon a nechali je žít jinak, než jak si přejí mnozí blázni, podporující za každou cenu digitalizaci všeho a všech.