Blog

Ano, posilování s gumou má význam. Pokud jste chodili někam na rehabilitace, ať už do nemocnice nebo do ambulance jako takové, často tam mívají i gumové pásy, proužek gumy se spojenými konci, různé osmičky a podobně. A ty tam nevisí jen pro zvýšení barevnosti cvičebny.

Na internetu lze najít nespočet videí, kde nějaký „zkušený“ fitness trenér předcvičuje právě cosi s gumou. Jenže natahovat gumu a dělat, že něco dělám, nevytváří ten chtěný efekt. Navíc, tito lidé si namakají svaly zvedáním činek a pak narychlo natočí cvičení s gumou, aby to vypadalo dobře. To, že gumový pás neumí ani držet, je věc jiná.

1. Vyberte si takovou, co zvládnete

Když si chcete gumu na posilování pořídit, v ideálním případě by bylo vhodné si ji nejdřív od někoho půjčit a vyzkoušet. Neměla by na vás být moc silná, nemá smysl kupovat gumu, kterou ani nenatáhnete. Na druhou stranu, guma se slabým odporem vám nic nedá, pokud už máte něco odcvičeno. Prodává se spousta druhů, odpor je často naznačen barvou pásu. Více informací vám může poskytnout .

2. Kupte si gumový pás dostatečně dlouhý

Chcete-li se do posilování s gumou vrhnout po hlavě a procvičit s ní všechny svaly v těle, je důležité, abyste si pořídili gumu s dostatečnou délkou. Prodejci ji většinou nabízí na metry nebo v dlouhých rolích, které nám jako jednotlivcům nejsou moc platné. Optimálně na celé tělo by byly dostačující zhruba tři metry. Při rehabilitaci lze využít i pětimetrové pásy, ale pro nadšence do cvičení není tak dlouhá guma potřeba.

3. I o gumu je třeba pečovat

Tím, že si zacvičíte, práce nekončí. Gumový pás by se neměl nijak skládat, jinak se vrstvy slepí k sobě a můžete si objednat nový. Nejlepší je ho přes něco přehodit nebo jednoduše hodit do kouta na hromádku. Je-li pás špinavý, pak ho můžete umýt. Následně ho nechte uschnout a nakonec ho zasypte například dětským pudrem, který slouží jako prevence před slepením. Není třeba ho oplachovat po každém cvičení.

4. Není důležitá kvantita, ale kvalita

Při samotném cvičení se stává, že člověk gumou zběsile mává sem tam a ve výsledku mu tato aktivita pomohla akorát v tom, že se hýbal, ale o posilování nemůže být řeč. Pokud trénink nesměřujete na budování výbušné síly, která je ideální doplněk třeba pro cvičence bojových sportů, je hodně důležité provádět jednotlivé cviky trpělivě a pomalu. Jedno opakování může trvat klidně i půl minuty až minutu. Sice jich neprovedete moc, ale už po chvíli ucítíte, jak vás namáhané svaly mohou bolet. Nevěříte? Zkuste si to!

Ano, posilování s gumou má význam. Pokud jste chodili někam na rehabilitace, ať už do nemocnice nebo do ambulance jako takové, často tam mívají i gumové pásy, proužek gumy se spojenými konci, různé osmičky a podobně. A ty tam nevisí jen pro zvýšení barevnosti cvičebny.

Na internetu lze najít nespočet videí, kde nějaký „zkušený“ fitness trenér předcvičuje právě cosi s gumou. Jenže natahovat gumu a dělat, že něco dělám, nevytváří ten chtěný efekt. Navíc, tito lidé si namakají svaly zvedáním činek a pak narychlo natočí cvičení s gumou, aby to vypadalo dobře. To, že gumový pás neumí ani držet, je věc jiná.

1. Vyberte si takovou, co zvládnete

Když si chcete gumu na posilování pořídit, v ideálním případě by bylo vhodné si ji nejdřív od někoho půjčit a vyzkoušet. Neměla by na vás být moc silná, nemá smysl kupovat gumu, kterou ani nenatáhnete. Na druhou stranu, guma se slabým odporem vám nic nedá, pokud už máte něco odcvičeno. Prodává se spousta druhů, odpor je často naznačen barvou pásu. Více informací vám může poskytnout .

2. Kupte si gumový pás dostatečně dlouhý

Chcete-li se do posilování s gumou vrhnout po hlavě a procvičit s ní všechny svaly v těle, je důležité, abyste si pořídili gumu s dostatečnou délkou. Prodejci ji většinou nabízí na metry nebo v dlouhých rolích, které nám jako jednotlivcům nejsou moc platné. Optimálně na celé tělo by byly dostačující zhruba tři metry. Při rehabilitaci lze využít i pětimetrové pásy, ale pro nadšence do cvičení není tak dlouhá guma potřeba.

3. I o gumu je třeba pečovat

Tím, že si zacvičíte, práce nekončí. Gumový pás by se neměl nijak skládat, jinak se vrstvy slepí k sobě a můžete si objednat nový. Nejlepší je ho přes něco přehodit nebo jednoduše hodit do kouta na hromádku. Je-li pás špinavý, pak ho můžete umýt. Následně ho nechte uschnout a nakonec ho zasypte například dětským pudrem, který slouží jako prevence před slepením. Není třeba ho oplachovat po každém cvičení.

4. Není důležitá kvantita, ale kvalita

Při samotném cvičení se stává, že člověk gumou zběsile mává sem tam a ve výsledku mu tato aktivita pomohla akorát v tom, že se hýbal, ale o posilování nemůže být řeč. Pokud trénink nesměřujete na budování výbušné síly, která je ideální doplněk třeba pro cvičence bojových sportů, je hodně důležité provádět jednotlivé cviky trpělivě a pomalu. Jedno opakování může trvat klidně i půl minuty až minutu. Sice jich neprovedete moc, ale už po chvíli ucítíte, jak vás namáhané svaly mohou bolet. Nevěříte? Zkuste si to!

Ano, posilování s gumou má význam. Pokud jste chodili někam na rehabilitace, ať už do nemocnice nebo do ambulance jako takové, často tam mívají i gumové pásy, proužek gumy se spojenými konci, různé osmičky a podobně. A ty tam nevisí jen pro zvýšení barevnosti cvičebny.

Na internetu lze najít nespočet videí, kde nějaký „zkušený“ fitness trenér předcvičuje právě cosi s gumou. Jenže natahovat gumu a dělat, že něco dělám, nevytváří ten chtěný efekt. Navíc, tito lidé si namakají svaly zvedáním činek a pak narychlo natočí cvičení s gumou, aby to vypadalo dobře. To, že gumový pás neumí ani držet, je věc jiná.

1. Vyberte si takovou, co zvládnete

Když si chcete gumu na posilování pořídit, v ideálním případě by bylo vhodné si ji nejdřív od někoho půjčit a vyzkoušet. Neměla by na vás být moc silná, nemá smysl kupovat gumu, kterou ani nenatáhnete. Na druhou stranu, guma se slabým odporem vám nic nedá, pokud už máte něco odcvičeno. Prodává se spousta druhů, odpor je často naznačen barvou pásu. Více informací vám může poskytnout .

2. Kupte si gumový pás dostatečně dlouhý

Chcete-li se do posilování s gumou vrhnout po hlavě a procvičit s ní všechny svaly v těle, je důležité, abyste si pořídili gumu s dostatečnou délkou. Prodejci ji většinou nabízí na metry nebo v dlouhých rolích, které nám jako jednotlivcům nejsou moc platné. Optimálně na celé tělo by byly dostačující zhruba tři metry. Při rehabilitaci lze využít i pětimetrové pásy, ale pro nadšence do cvičení není tak dlouhá guma potřeba.

3. I o gumu je třeba pečovat

Tím, že si zacvičíte, práce nekončí. Gumový pás by se neměl nijak skládat, jinak se vrstvy slepí k sobě a můžete si objednat nový. Nejlepší je ho přes něco přehodit nebo jednoduše hodit do kouta na hromádku. Je-li pás špinavý, pak ho můžete umýt. Následně ho nechte uschnout a nakonec ho zasypte například dětským pudrem, který slouží jako prevence před slepením. Není třeba ho oplachovat po každém cvičení.

4. Není důležitá kvantita, ale kvalita

Při samotném cvičení se stává, že člověk gumou zběsile mává sem tam a ve výsledku mu tato aktivita pomohla akorát v tom, že se hýbal, ale o posilování nemůže být řeč. Pokud trénink nesměřujete na budování výbušné síly, která je ideální doplněk třeba pro cvičence bojových sportů, je hodně důležité provádět jednotlivé cviky trpělivě a pomalu. Jedno opakování může trvat klidně i půl minuty až minutu. Sice jich neprovedete moc, ale už po chvíli ucítíte, jak vás namáhané svaly mohou bolet. Nevěříte? Zkuste si to!

Ano, posilování s gumou má význam. Pokud jste chodili někam na rehabilitace, ať už do nemocnice nebo do ambulance jako takové, často tam mívají i gumové pásy, proužek gumy se spojenými konci, různé osmičky a podobně. A ty tam nevisí jen pro zvýšení barevnosti cvičebny.

Na internetu lze najít nespočet videí, kde nějaký „zkušený“ fitness trenér předcvičuje právě cosi s gumou. Jenže natahovat gumu a dělat, že něco dělám, nevytváří ten chtěný efekt. Navíc, tito lidé si namakají svaly zvedáním činek a pak narychlo natočí cvičení s gumou, aby to vypadalo dobře. To, že gumový pás neumí ani držet, je věc jiná.

1. Vyberte si takovou, co zvládnete

Když si chcete gumu na posilování pořídit, v ideálním případě by bylo vhodné si ji nejdřív od někoho půjčit a vyzkoušet. Neměla by na vás být moc silná, nemá smysl kupovat gumu, kterou ani nenatáhnete. Na druhou stranu, guma se slabým odporem vám nic nedá, pokud už máte něco odcvičeno. Prodává se spousta druhů, odpor je často naznačen barvou pásu. Více informací vám může poskytnout .

2. Kupte si gumový pás dostatečně dlouhý

Chcete-li se do posilování s gumou vrhnout po hlavě a procvičit s ní všechny svaly v těle, je důležité, abyste si pořídili gumu s dostatečnou délkou. Prodejci ji většinou nabízí na metry nebo v dlouhých rolích, které nám jako jednotlivcům nejsou moc platné. Optimálně na celé tělo by byly dostačující zhruba tři metry. Při rehabilitaci lze využít i pětimetrové pásy, ale pro nadšence do cvičení není tak dlouhá guma potřeba.

3. I o gumu je třeba pečovat

Tím, že si zacvičíte, práce nekončí. Gumový pás by se neměl nijak skládat, jinak se vrstvy slepí k sobě a můžete si objednat nový. Nejlepší je ho přes něco přehodit nebo jednoduše hodit do kouta na hromádku. Je-li pás špinavý, pak ho můžete umýt. Následně ho nechte uschnout a nakonec ho zasypte například dětským pudrem, který slouží jako prevence před slepením. Není třeba ho oplachovat po každém cvičení.

4. Není důležitá kvantita, ale kvalita

Při samotném cvičení se stává, že člověk gumou zběsile mává sem tam a ve výsledku mu tato aktivita pomohla akorát v tom, že se hýbal, ale o posilování nemůže být řeč. Pokud trénink nesměřujete na budování výbušné síly, která je ideální doplněk třeba pro cvičence bojových sportů, je hodně důležité provádět jednotlivé cviky trpělivě a pomalu. Jedno opakování může trvat klidně i půl minuty až minutu. Sice jich neprovedete moc, ale už po chvíli ucítíte, jak vás namáhané svaly mohou bolet. Nevěříte? Zkuste si to!

Ano, posilování s gumou má význam. Pokud jste chodili někam na rehabilitace, ať už do nemocnice nebo do ambulance jako takové, často tam mívají i gumové pásy, proužek gumy se spojenými konci, různé osmičky a podobně. A ty tam nevisí jen pro zvýšení barevnosti cvičebny.

Na internetu lze najít nespočet videí, kde nějaký „zkušený“ fitness trenér předcvičuje právě cosi s gumou. Jenže natahovat gumu a dělat, že něco dělám, nevytváří ten chtěný efekt. Navíc, tito lidé si namakají svaly zvedáním činek a pak narychlo natočí cvičení s gumou, aby to vypadalo dobře. To, že gumový pás neumí ani držet, je věc jiná.

1. Vyberte si takovou, co zvládnete

Když si chcete gumu na posilování pořídit, v ideálním případě by bylo vhodné si ji nejdřív od někoho půjčit a vyzkoušet. Neměla by na vás být moc silná, nemá smysl kupovat gumu, kterou ani nenatáhnete. Na druhou stranu, guma se slabým odporem vám nic nedá, pokud už máte něco odcvičeno. Prodává se spousta druhů, odpor je často naznačen barvou pásu. Více informací vám může poskytnout .

2. Kupte si gumový pás dostatečně dlouhý

Chcete-li se do posilování s gumou vrhnout po hlavě a procvičit s ní všechny svaly v těle, je důležité, abyste si pořídili gumu s dostatečnou délkou. Prodejci ji většinou nabízí na metry nebo v dlouhých rolích, které nám jako jednotlivcům nejsou moc platné. Optimálně na celé tělo by byly dostačující zhruba tři metry. Při rehabilitaci lze využít i pětimetrové pásy, ale pro nadšence do cvičení není tak dlouhá guma potřeba.

3. I o gumu je třeba pečovat

Tím, že si zacvičíte, práce nekončí. Gumový pás by se neměl nijak skládat, jinak se vrstvy slepí k sobě a můžete si objednat nový. Nejlepší je ho přes něco přehodit nebo jednoduše hodit do kouta na hromádku. Je-li pás špinavý, pak ho můžete umýt. Následně ho nechte uschnout a nakonec ho zasypte například dětským pudrem, který slouží jako prevence před slepením. Není třeba ho oplachovat po každém cvičení.

4. Není důležitá kvantita, ale kvalita

Při samotném cvičení se stává, že člověk gumou zběsile mává sem tam a ve výsledku mu tato aktivita pomohla akorát v tom, že se hýbal, ale o posilování nemůže být řeč. Pokud trénink nesměřujete na budování výbušné síly, která je ideální doplněk třeba pro cvičence bojových sportů, je hodně důležité provádět jednotlivé cviky trpělivě a pomalu. Jedno opakování může trvat klidně i půl minuty až minutu. Sice jich neprovedete moc, ale už po chvíli ucítíte, jak vás namáhané svaly mohou bolet. Nevěříte? Zkuste si to!

Jednou z možností, jak to realizovat, bylo vycestovat za hranice tam, kde to nebylo dříve možné, ale ne každý měl takové možnosti vysolit tučný balík za pobyt v rakouském Dachsteinu nebo u moře na francouzské Riviéře. Zvláště mladí lidé neměli dostatek prostředků.

Neměli jsme ani tolik možností, jaké mají lidé dnes. Technická úroveň většiny výrobků byla mnohem primitivnější a jednodušší a to se projevilo i ve vybavení pro turistiku. Přesto se trh postupně zásoboval stany, batohy a spacáky a tak rostly tržby ve specializovaných obchodech outdoorovým vybavením. Vyrazit za hranice všedních dnů bylo pak čím dál tím snazší a dnes se již tehdy většina vzácných věcí považuje za běžný standard. Na co bychom měli především myslet v souvislosti s vícedenním trekem?
Batoh – Základní vybavení turisty. Na jeho kvalitě stojí a padá veškerý úspěch expedice. Rozhodující není jen jeho velikost, ale systém popruhů, bederní a prsní pás, dostatek příručních kapes v dosahu, podlepené švy a nepromokavost, rychlé a bezpečné zapínání a především vypolstrovaná konstrukce zad, aby batoh netlačil i při maximální zátěži. Záda musí být dobře tvarovaná a odvětrávaná.

Obuv – Moderním trendem je chůze naboso. Ze zdravotního hlediska to lze jen doporučit, ale s dvanácti kilogramy na zádech a mezi ostrými kameny na horských úbočích byste toho bosými chodidly moc nenašlapali. Obuv musí být kompaktní, celokožená, s anatomickou stélkou, s kvalitní odpruženou podrážkou a voděodolnou membránou. Investice do kvalitních bot se vám vrátí v podobě pohodlí a chodidel bez puchýřů a otlaků.
Spacák – Třetí základní díl výbavy. Spánek musí být nepřerušovaný a komfortní. Bez kompromisů. Podle náročnosti terénu a okolní teploty (ročního období) volíme buď ty nejkvalitnější z prachového peří, nebo s umělými dutými vlákny. Rozhodující je teplota komfortu, nikoli základní teplota pro přežití. Uvádí se až jako druhý údaj a bývá často skryta a maskována. Raději se desetkrát ptejte, než pořídit vak, v němž vám bude zima.

Jednou z možností, jak to realizovat, bylo vycestovat za hranice tam, kde to nebylo dříve možné, ale ne každý měl takové možnosti vysolit tučný balík za pobyt v rakouském Dachsteinu nebo u moře na francouzské Riviéře. Zvláště mladí lidé neměli dostatek prostředků.

Neměli jsme ani tolik možností, jaké mají lidé dnes. Technická úroveň většiny výrobků byla mnohem primitivnější a jednodušší a to se projevilo i ve vybavení pro turistiku. Přesto se trh postupně zásoboval stany, batohy a spacáky a tak rostly tržby ve specializovaných obchodech outdoorovým vybavením. Vyrazit za hranice všedních dnů bylo pak čím dál tím snazší a dnes se již tehdy většina vzácných věcí považuje za běžný standard. Na co bychom měli především myslet v souvislosti s vícedenním trekem?
Batoh – Základní vybavení turisty. Na jeho kvalitě stojí a padá veškerý úspěch expedice. Rozhodující není jen jeho velikost, ale systém popruhů, bederní a prsní pás, dostatek příručních kapes v dosahu, podlepené švy a nepromokavost, rychlé a bezpečné zapínání a především vypolstrovaná konstrukce zad, aby batoh netlačil i při maximální zátěži. Záda musí být dobře tvarovaná a odvětrávaná.

Obuv – Moderním trendem je chůze naboso. Ze zdravotního hlediska to lze jen doporučit, ale s dvanácti kilogramy na zádech a mezi ostrými kameny na horských úbočích byste toho bosými chodidly moc nenašlapali. Obuv musí být kompaktní, celokožená, s anatomickou stélkou, s kvalitní odpruženou podrážkou a voděodolnou membránou. Investice do kvalitních bot se vám vrátí v podobě pohodlí a chodidel bez puchýřů a otlaků.
Spacák – Třetí základní díl výbavy. Spánek musí být nepřerušovaný a komfortní. Bez kompromisů. Podle náročnosti terénu a okolní teploty (ročního období) volíme buď ty nejkvalitnější z prachového peří, nebo s umělými dutými vlákny. Rozhodující je teplota komfortu, nikoli základní teplota pro přežití. Uvádí se až jako druhý údaj a bývá často skryta a maskována. Raději se desetkrát ptejte, než pořídit vak, v němž vám bude zima.

Jednou z možností, jak to realizovat, bylo vycestovat za hranice tam, kde to nebylo dříve možné, ale ne každý měl takové možnosti vysolit tučný balík za pobyt v rakouském Dachsteinu nebo u moře na francouzské Riviéře. Zvláště mladí lidé neměli dostatek prostředků.

Neměli jsme ani tolik možností, jaké mají lidé dnes. Technická úroveň většiny výrobků byla mnohem primitivnější a jednodušší a to se projevilo i ve vybavení pro turistiku. Přesto se trh postupně zásoboval stany, batohy a spacáky a tak rostly tržby ve specializovaných obchodech outdoorovým vybavením. Vyrazit za hranice všedních dnů bylo pak čím dál tím snazší a dnes se již tehdy většina vzácných věcí považuje za běžný standard. Na co bychom měli především myslet v souvislosti s vícedenním trekem?
Batoh – Základní vybavení turisty. Na jeho kvalitě stojí a padá veškerý úspěch expedice. Rozhodující není jen jeho velikost, ale systém popruhů, bederní a prsní pás, dostatek příručních kapes v dosahu, podlepené švy a nepromokavost, rychlé a bezpečné zapínání a především vypolstrovaná konstrukce zad, aby batoh netlačil i při maximální zátěži. Záda musí být dobře tvarovaná a odvětrávaná.

Obuv – Moderním trendem je chůze naboso. Ze zdravotního hlediska to lze jen doporučit, ale s dvanácti kilogramy na zádech a mezi ostrými kameny na horských úbočích byste toho bosými chodidly moc nenašlapali. Obuv musí být kompaktní, celokožená, s anatomickou stélkou, s kvalitní odpruženou podrážkou a voděodolnou membránou. Investice do kvalitních bot se vám vrátí v podobě pohodlí a chodidel bez puchýřů a otlaků.
Spacák – Třetí základní díl výbavy. Spánek musí být nepřerušovaný a komfortní. Bez kompromisů. Podle náročnosti terénu a okolní teploty (ročního období) volíme buď ty nejkvalitnější z prachového peří, nebo s umělými dutými vlákny. Rozhodující je teplota komfortu, nikoli základní teplota pro přežití. Uvádí se až jako druhý údaj a bývá často skryta a maskována. Raději se desetkrát ptejte, než pořídit vak, v němž vám bude zima.

Jednou z možností, jak to realizovat, bylo vycestovat za hranice tam, kde to nebylo dříve možné, ale ne každý měl takové možnosti vysolit tučný balík za pobyt v rakouském Dachsteinu nebo u moře na francouzské Riviéře. Zvláště mladí lidé neměli dostatek prostředků.

Neměli jsme ani tolik možností, jaké mají lidé dnes. Technická úroveň většiny výrobků byla mnohem primitivnější a jednodušší a to se projevilo i ve vybavení pro turistiku. Přesto se trh postupně zásoboval stany, batohy a spacáky a tak rostly tržby ve specializovaných obchodech outdoorovým vybavením. Vyrazit za hranice všedních dnů bylo pak čím dál tím snazší a dnes se již tehdy většina vzácných věcí považuje za běžný standard. Na co bychom měli především myslet v souvislosti s vícedenním trekem?
Batoh – Základní vybavení turisty. Na jeho kvalitě stojí a padá veškerý úspěch expedice. Rozhodující není jen jeho velikost, ale systém popruhů, bederní a prsní pás, dostatek příručních kapes v dosahu, podlepené švy a nepromokavost, rychlé a bezpečné zapínání a především vypolstrovaná konstrukce zad, aby batoh netlačil i při maximální zátěži. Záda musí být dobře tvarovaná a odvětrávaná.

Obuv – Moderním trendem je chůze naboso. Ze zdravotního hlediska to lze jen doporučit, ale s dvanácti kilogramy na zádech a mezi ostrými kameny na horských úbočích byste toho bosými chodidly moc nenašlapali. Obuv musí být kompaktní, celokožená, s anatomickou stélkou, s kvalitní odpruženou podrážkou a voděodolnou membránou. Investice do kvalitních bot se vám vrátí v podobě pohodlí a chodidel bez puchýřů a otlaků.
Spacák – Třetí základní díl výbavy. Spánek musí být nepřerušovaný a komfortní. Bez kompromisů. Podle náročnosti terénu a okolní teploty (ročního období) volíme buď ty nejkvalitnější z prachového peří, nebo s umělými dutými vlákny. Rozhodující je teplota komfortu, nikoli základní teplota pro přežití. Uvádí se až jako druhý údaj a bývá často skryta a maskována. Raději se desetkrát ptejte, než pořídit vak, v němž vám bude zima.

Jednou z možností, jak to realizovat, bylo vycestovat za hranice tam, kde to nebylo dříve možné, ale ne každý měl takové možnosti vysolit tučný balík za pobyt v rakouském Dachsteinu nebo u moře na francouzské Riviéře. Zvláště mladí lidé neměli dostatek prostředků.

Neměli jsme ani tolik možností, jaké mají lidé dnes. Technická úroveň většiny výrobků byla mnohem primitivnější a jednodušší a to se projevilo i ve vybavení pro turistiku. Přesto se trh postupně zásoboval stany, batohy a spacáky a tak rostly tržby ve specializovaných obchodech outdoorovým vybavením. Vyrazit za hranice všedních dnů bylo pak čím dál tím snazší a dnes se již tehdy většina vzácných věcí považuje za běžný standard. Na co bychom měli především myslet v souvislosti s vícedenním trekem?
Batoh – Základní vybavení turisty. Na jeho kvalitě stojí a padá veškerý úspěch expedice. Rozhodující není jen jeho velikost, ale systém popruhů, bederní a prsní pás, dostatek příručních kapes v dosahu, podlepené švy a nepromokavost, rychlé a bezpečné zapínání a především vypolstrovaná konstrukce zad, aby batoh netlačil i při maximální zátěži. Záda musí být dobře tvarovaná a odvětrávaná.

Obuv – Moderním trendem je chůze naboso. Ze zdravotního hlediska to lze jen doporučit, ale s dvanácti kilogramy na zádech a mezi ostrými kameny na horských úbočích byste toho bosými chodidly moc nenašlapali. Obuv musí být kompaktní, celokožená, s anatomickou stélkou, s kvalitní odpruženou podrážkou a voděodolnou membránou. Investice do kvalitních bot se vám vrátí v podobě pohodlí a chodidel bez puchýřů a otlaků.
Spacák – Třetí základní díl výbavy. Spánek musí být nepřerušovaný a komfortní. Bez kompromisů. Podle náročnosti terénu a okolní teploty (ročního období) volíme buď ty nejkvalitnější z prachového peří, nebo s umělými dutými vlákny. Rozhodující je teplota komfortu, nikoli základní teplota pro přežití. Uvádí se až jako druhý údaj a bývá často skryta a maskována. Raději se desetkrát ptejte, než pořídit vak, v němž vám bude zima.