Blog

Známe to všichni. Každý měsíc nám po výplatě moc finančních prostředků nezbývá. Říkáme si, jak jen to udělat, abychom nějakou tu korunu ušetřili. Měsíc po měsíci plyne a my jsme stále v podobné situaci, kdy se nám nedaří nic moc ušetřit. Recept na to, jak si něco naspořit, je vcelku snadný. Tipů je hned několik.

První krok je nejdůležitější. Nejprve bychom z měsíční výplaty měli zaplatit nezbytně nutné výdaje. Jsou to částky a položky, které platíme každý měsíc. Dá se sem zahrnout nájemné za byt a zálohy na energie. Dále sem patří také účty za telefon či spoření. Obecně se dá tedy říci, že se jedná o položky, které každý měsíc zaplatiti musíme.

Prvním tipem, jak si naspořit nějakou korunu, je zapisování. Udělejte si seznam, kdy si každý měsíc napíšete příjmy a výdaje. Seznam si rozdělte na několik kategorií. Výdaje nezbytně nutné, nákupy potravin, nákupy drogerie a potřeb do domácnosti, výdaje na zábavu a výdaje nečekané. Vždy, když provedete nějakou transakci, zapište si ji do seznamu. Na konci měsíce budete mít vše velmi přehledně sepsáno a budete moci nahlédnout na vše, za co utrácíte. Ve výsledku je seznam příjmů a výdajů velmi užitečný.

Druhým tipem je obálková metoda. Svou výplatu rozdělte na několik částí a ty potom vložte do jednotlivých obálek. Jejich názvy mohou být kategorie, které jsou popsané v prvním tipu. Obálková metoda je vhodná pro ty, kteří chtějí mít na všechno přesně daný rozpočet. Uveďme si příklad. Pokud vám v obálce zábavy už nezbývá mnoho prostředků a vy chcete jít do kina, neměli byste pro finance sáhnout do obálky jiné. Ano, tato metoda může být omezující, nicméně vás může naučit, že každá kategorie má svůj vlastní rozpočet.

Třetím tipem je odkládání drobných mincí. Mnozí lidé se naučili šetřit tak, že každý den odkládali všechny drobné mince, které se jim za daný den nashromáždili v peněžence, stranou. Divili byste se, jakou částku vám mince za měsíc přinesou. S tímto tipem souvisí také každodenní odkládání. V podstatě se jedná o to, že za každý časový úsek si odložíte stranou stejnou částku peněz. V příkladu to tak může být padesátikoruna denně či například pětistovka měsíčně. Po určité době se vám tak finance nashromáždí.

Senioři jsou v dnešní době velmi aktivní. Snaží se co nejdéle zůstat fyzicky i psychicky fit. Proto se zajímají o všechno, co se kolem děje. Rádi se učí nové věci: umí zacházet s chytrými telefony, s počítači, chodí na kurzy procvičování paměti. Mnoho z nich se vrací do školy. Chtějí si rozšířit vědomosti ze svého oboru, v němž pracovali, nebo začnou studovat něco úplně nového.

Pro tyto zvídavé lidi jsou při vysokých školách otevírány, tzv. Univerzity třetího věku. Nápad na vzdělávání pro dříve narozené vznikl ve Francii. V Česku byla otevřena první Univerzita třetího věku roku 1986 v Olomouci.

Dnes jsou Univerzity třetího věku v každém kraji. Senioři si mohou vybrat z různých oborů. Největší výběr nabízí Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická.

Ke studiu jsou přijati středoškoláci s maturitou, kteří již pobírají důchod. Učivo je rozděleno do semestrů. Zájemci musí před zahájením semestru zaplatit malý poplatek (v řádu stokorun). A jakým oborům se mohou věnovat? Právu, medicíně, teologii, farmacii, přírodovědě, pedagogice, filozofii, ekonomii, tělovýchově a sportu, atd. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je jim slavnostně předáno.

Prvotní koncept Univerzity třetího věku je postaven tak, že počítá s docházením studentů do školy na přednášky. Co když je ale někdo zdravotně handicapován nebo nemá možnost dojíždět na přednášky z větší vzdálenosti? I na tyto seniory je pamatováno: mohou se přihlásit na Virtuální univerzitu třetího věku. Přednášky jsou natočeny na video a studenti si je pouštějí přes internet. Stejným způsobem probíhají testy a zkoušky. Je skvělé, že vzdělávat se může opravdu každý, kdo má zájem, i když třeba nemůže docházet do školy.

Osobně znám jednu studentku Univerzity třetího věku. V mládí už jednu vysokou školu absolvovala, nyní si vědomosti rozšiřuje. Je nadšená, že užitečně využije volný čas, dozví se spoustu nových informací, potkává stejně naladěné lidi. Říká, že alespoň neustrne a stále si udržuje duševní svěžest.

Ze statistik je vidět, že o studium na Univerzitách třetího věku je velký zájem. Přednášející pedagogové si pochvalují, jak dobře se jim učí, když vidí nadšené studenty. Tak co, babi, dědo, přidáte se také? 

Senioři jsou v dnešní době velmi aktivní. Snaží se co nejdéle zůstat fyzicky i psychicky fit. Proto se zajímají o všechno, co se kolem děje. Rádi se učí nové věci: umí zacházet s chytrými telefony, s počítači, chodí na kurzy procvičování paměti. Mnoho z nich se vrací do školy. Chtějí si rozšířit vědomosti ze svého oboru, v němž pracovali, nebo začnou studovat něco úplně nového.

Pro tyto zvídavé lidi jsou při vysokých školách otevírány, tzv. Univerzity třetího věku. Nápad na vzdělávání pro dříve narozené vznikl ve Francii. V Česku byla otevřena první Univerzita třetího věku roku 1986 v Olomouci.

Dnes jsou Univerzity třetího věku v každém kraji. Senioři si mohou vybrat z různých oborů. Největší výběr nabízí Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická.

Ke studiu jsou přijati středoškoláci s maturitou, kteří již pobírají důchod. Učivo je rozděleno do semestrů. Zájemci musí před zahájením semestru zaplatit malý poplatek (v řádu stokorun). A jakým oborům se mohou věnovat? Právu, medicíně, teologii, farmacii, přírodovědě, pedagogice, filozofii, ekonomii, tělovýchově a sportu, atd. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je jim slavnostně předáno.

Prvotní koncept Univerzity třetího věku je postaven tak, že počítá s docházením studentů do školy na přednášky. Co když je ale někdo zdravotně handicapován nebo nemá možnost dojíždět na přednášky z větší vzdálenosti? I na tyto seniory je pamatováno: mohou se přihlásit na Virtuální univerzitu třetího věku. Přednášky jsou natočeny na video a studenti si je pouštějí přes internet. Stejným způsobem probíhají testy a zkoušky. Je skvělé, že vzdělávat se může opravdu každý, kdo má zájem, i když třeba nemůže docházet do školy.

Osobně znám jednu studentku Univerzity třetího věku. V mládí už jednu vysokou školu absolvovala, nyní si vědomosti rozšiřuje. Je nadšená, že užitečně využije volný čas, dozví se spoustu nových informací, potkává stejně naladěné lidi. Říká, že alespoň neustrne a stále si udržuje duševní svěžest.

Ze statistik je vidět, že o studium na Univerzitách třetího věku je velký zájem. Přednášející pedagogové si pochvalují, jak dobře se jim učí, když vidí nadšené studenty. Tak co, babi, dědo, přidáte se také? 

Senioři jsou v dnešní době velmi aktivní. Snaží se co nejdéle zůstat fyzicky i psychicky fit. Proto se zajímají o všechno, co se kolem děje. Rádi se učí nové věci: umí zacházet s chytrými telefony, s počítači, chodí na kurzy procvičování paměti. Mnoho z nich se vrací do školy. Chtějí si rozšířit vědomosti ze svého oboru, v němž pracovali, nebo začnou studovat něco úplně nového.

Pro tyto zvídavé lidi jsou při vysokých školách otevírány, tzv. Univerzity třetího věku. Nápad na vzdělávání pro dříve narozené vznikl ve Francii. V Česku byla otevřena první Univerzita třetího věku roku 1986 v Olomouci.

Dnes jsou Univerzity třetího věku v každém kraji. Senioři si mohou vybrat z různých oborů. Největší výběr nabízí Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická.

Ke studiu jsou přijati středoškoláci s maturitou, kteří již pobírají důchod. Učivo je rozděleno do semestrů. Zájemci musí před zahájením semestru zaplatit malý poplatek (v řádu stokorun). A jakým oborům se mohou věnovat? Právu, medicíně, teologii, farmacii, přírodovědě, pedagogice, filozofii, ekonomii, tělovýchově a sportu, atd. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je jim slavnostně předáno.

Prvotní koncept Univerzity třetího věku je postaven tak, že počítá s docházením studentů do školy na přednášky. Co když je ale někdo zdravotně handicapován nebo nemá možnost dojíždět na přednášky z větší vzdálenosti? I na tyto seniory je pamatováno: mohou se přihlásit na Virtuální univerzitu třetího věku. Přednášky jsou natočeny na video a studenti si je pouštějí přes internet. Stejným způsobem probíhají testy a zkoušky. Je skvělé, že vzdělávat se může opravdu každý, kdo má zájem, i když třeba nemůže docházet do školy.

Osobně znám jednu studentku Univerzity třetího věku. V mládí už jednu vysokou školu absolvovala, nyní si vědomosti rozšiřuje. Je nadšená, že užitečně využije volný čas, dozví se spoustu nových informací, potkává stejně naladěné lidi. Říká, že alespoň neustrne a stále si udržuje duševní svěžest.

Ze statistik je vidět, že o studium na Univerzitách třetího věku je velký zájem. Přednášející pedagogové si pochvalují, jak dobře se jim učí, když vidí nadšené studenty. Tak co, babi, dědo, přidáte se také? 

Senioři jsou v dnešní době velmi aktivní. Snaží se co nejdéle zůstat fyzicky i psychicky fit. Proto se zajímají o všechno, co se kolem děje. Rádi se učí nové věci: umí zacházet s chytrými telefony, s počítači, chodí na kurzy procvičování paměti. Mnoho z nich se vrací do školy. Chtějí si rozšířit vědomosti ze svého oboru, v němž pracovali, nebo začnou studovat něco úplně nového.

Pro tyto zvídavé lidi jsou při vysokých školách otevírány, tzv. Univerzity třetího věku. Nápad na vzdělávání pro dříve narozené vznikl ve Francii. V Česku byla otevřena první Univerzita třetího věku roku 1986 v Olomouci.

Dnes jsou Univerzity třetího věku v každém kraji. Senioři si mohou vybrat z různých oborů. Největší výběr nabízí Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická.

Ke studiu jsou přijati středoškoláci s maturitou, kteří již pobírají důchod. Učivo je rozděleno do semestrů. Zájemci musí před zahájením semestru zaplatit malý poplatek (v řádu stokorun). A jakým oborům se mohou věnovat? Právu, medicíně, teologii, farmacii, přírodovědě, pedagogice, filozofii, ekonomii, tělovýchově a sportu, atd. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je jim slavnostně předáno.

Prvotní koncept Univerzity třetího věku je postaven tak, že počítá s docházením studentů do školy na přednášky. Co když je ale někdo zdravotně handicapován nebo nemá možnost dojíždět na přednášky z větší vzdálenosti? I na tyto seniory je pamatováno: mohou se přihlásit na Virtuální univerzitu třetího věku. Přednášky jsou natočeny na video a studenti si je pouštějí přes internet. Stejným způsobem probíhají testy a zkoušky. Je skvělé, že vzdělávat se může opravdu každý, kdo má zájem, i když třeba nemůže docházet do školy.

Osobně znám jednu studentku Univerzity třetího věku. V mládí už jednu vysokou školu absolvovala, nyní si vědomosti rozšiřuje. Je nadšená, že užitečně využije volný čas, dozví se spoustu nových informací, potkává stejně naladěné lidi. Říká, že alespoň neustrne a stále si udržuje duševní svěžest.

Ze statistik je vidět, že o studium na Univerzitách třetího věku je velký zájem. Přednášející pedagogové si pochvalují, jak dobře se jim učí, když vidí nadšené studenty. Tak co, babi, dědo, přidáte se také? 

Senioři jsou v dnešní době velmi aktivní. Snaží se co nejdéle zůstat fyzicky i psychicky fit. Proto se zajímají o všechno, co se kolem děje. Rádi se učí nové věci: umí zacházet s chytrými telefony, s počítači, chodí na kurzy procvičování paměti. Mnoho z nich se vrací do školy. Chtějí si rozšířit vědomosti ze svého oboru, v němž pracovali, nebo začnou studovat něco úplně nového.

Pro tyto zvídavé lidi jsou při vysokých školách otevírány, tzv. Univerzity třetího věku. Nápad na vzdělávání pro dříve narozené vznikl ve Francii. V Česku byla otevřena první Univerzita třetího věku roku 1986 v Olomouci.

Dnes jsou Univerzity třetího věku v každém kraji. Senioři si mohou vybrat z různých oborů. Největší výběr nabízí Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická.

Ke studiu jsou přijati středoškoláci s maturitou, kteří již pobírají důchod. Učivo je rozděleno do semestrů. Zájemci musí před zahájením semestru zaplatit malý poplatek (v řádu stokorun). A jakým oborům se mohou věnovat? Právu, medicíně, teologii, farmacii, přírodovědě, pedagogice, filozofii, ekonomii, tělovýchově a sportu, atd. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je jim slavnostně předáno.

Prvotní koncept Univerzity třetího věku je postaven tak, že počítá s docházením studentů do školy na přednášky. Co když je ale někdo zdravotně handicapován nebo nemá možnost dojíždět na přednášky z větší vzdálenosti? I na tyto seniory je pamatováno: mohou se přihlásit na Virtuální univerzitu třetího věku. Přednášky jsou natočeny na video a studenti si je pouštějí přes internet. Stejným způsobem probíhají testy a zkoušky. Je skvělé, že vzdělávat se může opravdu každý, kdo má zájem, i když třeba nemůže docházet do školy.

Osobně znám jednu studentku Univerzity třetího věku. V mládí už jednu vysokou školu absolvovala, nyní si vědomosti rozšiřuje. Je nadšená, že užitečně využije volný čas, dozví se spoustu nových informací, potkává stejně naladěné lidi. Říká, že alespoň neustrne a stále si udržuje duševní svěžest.

Ze statistik je vidět, že o studium na Univerzitách třetího věku je velký zájem. Přednášející pedagogové si pochvalují, jak dobře se jim učí, když vidí nadšené studenty. Tak co, babi, dědo, přidáte se také? 

Senioři jsou v dnešní době velmi aktivní. Snaží se co nejdéle zůstat fyzicky i psychicky fit. Proto se zajímají o všechno, co se kolem děje. Rádi se učí nové věci: umí zacházet s chytrými telefony, s počítači, chodí na kurzy procvičování paměti. Mnoho z nich se vrací do školy. Chtějí si rozšířit vědomosti ze svého oboru, v němž pracovali, nebo začnou studovat něco úplně nového.

Pro tyto zvídavé lidi jsou při vysokých školách otevírány, tzv. Univerzity třetího věku. Nápad na vzdělávání pro dříve narozené vznikl ve Francii. V Česku byla otevřena první Univerzita třetího věku roku 1986 v Olomouci.

Dnes jsou Univerzity třetího věku v každém kraji. Senioři si mohou vybrat z různých oborů. Největší výběr nabízí Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická.

Ke studiu jsou přijati středoškoláci s maturitou, kteří již pobírají důchod. Učivo je rozděleno do semestrů. Zájemci musí před zahájením semestru zaplatit malý poplatek (v řádu stokorun). A jakým oborům se mohou věnovat? Právu, medicíně, teologii, farmacii, přírodovědě, pedagogice, filozofii, ekonomii, tělovýchově a sportu, atd. Po ukončení studia získají absolventi osvědčení, které je jim slavnostně předáno.

Prvotní koncept Univerzity třetího věku je postaven tak, že počítá s docházením studentů do školy na přednášky. Co když je ale někdo zdravotně handicapován nebo nemá možnost dojíždět na přednášky z větší vzdálenosti? I na tyto seniory je pamatováno: mohou se přihlásit na Virtuální univerzitu třetího věku. Přednášky jsou natočeny na video a studenti si je pouštějí přes internet. Stejným způsobem probíhají testy a zkoušky. Je skvělé, že vzdělávat se může opravdu každý, kdo má zájem, i když třeba nemůže docházet do školy.

Osobně znám jednu studentku Univerzity třetího věku. V mládí už jednu vysokou školu absolvovala, nyní si vědomosti rozšiřuje. Je nadšená, že užitečně využije volný čas, dozví se spoustu nových informací, potkává stejně naladěné lidi. Říká, že alespoň neustrne a stále si udržuje duševní svěžest.

Ze statistik je vidět, že o studium na Univerzitách třetího věku je velký zájem. Přednášející pedagogové si pochvalují, jak dobře se jim učí, když vidí nadšené studenty. Tak co, babi, dědo, přidáte se také?